Využíváme cookies, abychom vám umožnili pohodlné používání těchto webových stránek.
Souhlasíte-li, klikněte na tlačítko Přijmout všechny cookies – budou uloženy všechny cookies (technické/funkční, analytické/výkonostní, marketingové). Více viz Používání cookies.
Revmatoidní artritida
Revmatoidní artritida, obecně známá jako revma, je zánětlivé autoimunitní onemocnění, které se nejčastěji projevuje na malých kloubech rukou a nohou a dalších kloubech. Při revmatoidní artritidě napadají vlastní buňky imunitního systému kloubní výstelku (synoviální tkáň) a napadený kloub pak bolí, je horký, citlivý na dotek a méně pohyblivý. Mohou nastat i trvalé deformity a celkové příznaky jako nechutenství a postižení orgánů. Typickým příznakem je únava a ranní ztuhlost.
Onemocnění je častější u žen a často začíná v období menopauzy. Průběh nemoci je různý, většinou se léčbou stabilizuje. Kromě léků, používání ortéz a fyzioterapie se pacientům doporučuje změna životního stylu včetně každodenního pohybu (chůze nebo plavání) a úpravy stravovacích návyků.
K vyšetření a diagnóze revmatoidní artritidy se nejčastěji využívají odběry a vyšetření krve, rentgen nebo punkce kloubu.
Léčba revmatoidní artritidy probíhá nefarmakologicky (pravidelné cvičení, fyzioterapie, nošení ortézy nebo bandáže), farmakologicky (užívání analgetik, steroidů, protizánětlivých nebo biologických léků), chirurgicky (postižené klouby jsou nahrazeny endoprotézami) nebo lázeňskou léčbou, která je nejvhodnější pro pacienty v počátečním stádiu nemoci. O vhodnosti léčby rozhoduje a odpovídá vždy ošetřující lékař.
I v dnešní vyspělé době je revmatoidní artritida stále ještě nevyléčitelné onemocnění. Léčba může pomoci utlumit nebo snížit trvalé dopady nemoci.
Zpět na Slovník pojmů